Jirka Hartmann

Co může mít takový biletář jiného společného s notářem, než koncovku? No přece, každý nějak začínal! Kariéru lze našlápnout leckde a všelijakou. Ovšem, dělat uvaděče na představeních věhlasného divadelního spolku, je praxe vskutku nenahraditelná. Můžeš leckde směle otevírat svou mladou duši kytarovým klíčem, ale zkušení bardi vědí své o slepých uličkách. I náš Jirka už ví své. Se zájmem sobě vlastním se ochotněcky brodí špiritusálním mokřadem amateurské tvorby, aby pochopil, že nějaká kariéra je jen splašený zajíc. Navzdory svému možná neústupně znějícímu příjmení vyniká jemným klidem, vzácnou to devizou pro nenasytný chřtán kixifikace. Zásada slušných lidí – in dubio pro reo – je, zaplaťpánbůh (… nebo nazývejme našeho tvůrce jak chceme), na naší straně! A vypadá to, že i naše tkaničky jsou již zavázány.