Vladěnka Horká

Při řeholi hereckého poslání je příliš málo chvil, kdy lze pociťovat sebedůvěru a nadhled. I ten nejzkušenější bard zažije takzvané okno. I ta nejprotřelejší hvězda pódií mívá obavu o kvalitu knoflíků vzadu na kostýmových šatech. Pochopitelně také vedoucí pracovníci divadelního souboru mají své dny, kdy opravdu nesvítá o nic dříve, než jindy, takže jsou jejich nervy nadranc, jako obvykle. A tu přilétá, snáší se a jemně usedá, náš strážný anděl. Nemává však zbůhdarma monstrózními perutěmi. Jen tak něžně, jako bystrá a starostlivá včelka, se dotýká okvětních lístků primadon a opyluje jalová škobrtání hrdinů. Umí to s námi báječně. A neskrývaná uctivost k rejžovi jí přirozeně otvírá zajímavou budoucnost.