Antonín Procházka

V koloritu staršího činžovního domu se odehrává paradigma současnosti, do něhož se vrací odsouzenec Eda, účetní zaniklé firmy, obtěžkán nezapomenutelnými zkušenostmi z nápravného zařízení. Manželka Nina, která své dlouhé osamění řešila bláznivou nevěrou s ženatým Erikem, hráčem na triangl, je čím dál víc překvapena vlastními pocity. Do poněkud napínavé situace vstupuje trochu staromódní majitelka činžáku Edita, nacházející překvapivě svou novou životní perspektivu. Pro návrat „odsouzenečka“ do normálního života je na místě agilní pracovnice mediační a probační služby Ester. Jistě také mile překvapí policista se vztahem ke světu umělecké kultury. A panoptikum též dobře doplňuje i zloděj-bytař Jarda Sklo nebo hrůzostrašný příslušník ruské mafie, přítelkyně po telefonu či podváděná Erikova manželka Naděžda.

I tato hra opět předkládá diváctvu nespočet otázek:

Jsou chlebíčky s vajíčkem lepší než ty s kaviárem? Co je normální, a co vlastně ne? Je snazší převléci se za Santa Klause, nebo za Dědu Mráze? Jsou homosexuálové citlivější než heteráci? Jak je možné, že láska netaje tak rychle, jak sněhuláci v březnu? Je octan hlinitý chutnější než kyselina sírová? Je při forte celého symfonického orchestru triangl opravdu tak dobře slyšet? Jsou policajti paka, přestože poslouchají i Brahmse? Proboha, lze vůbec porovnávat modelku Naomi Campbell s Gagarinem?

Zdají se Vám ona dilemata trochu vykonstruovaná? Ba ne, takový je život, v mnohém tak paradoxní až šokující. Staňte se, společně s autorem a s námi, alespoň na chvíli jeho pečlivými pozorovateli! A pak už Vás skoro nikdy nic nemůže překvapit. Protože, fakt, kdo krade, ten nelže.

Herci a obsazení:

Tvůrci:

O autorovi

Kroměřížský rodák Antonín Procházka je českým hercem, dramatikem, scenáristou a režisérem. Pochází z hudební rodiny, jeho otec byl klavíristou, hudebním skladatelem a dirigentem Hanácké filharmonie. Po maturitě na střední ekonomické škole byl přijat na DAMU, kterou absolvoval rolí Klubka ve „Snu noci svatojánské“, poté v roce 1977 nastoupil do angažmá v plzeňském DJKT. Jeho herecký záběr je obdivuhodný, na svém kontě má na desítky hereckých kreací od komediálních, až po dramatické role (Shakespearův Puk, Schafferův Amadeus, Hrabalův Hrma z „O. s. vlaků“, A. P. v „Čechovovi na Jaltě“, či Karel IX. v „Královně Margot“, aj.). Je autorem dosud třinácti divadelních her, z toho čtyř hudebních komedií (mj. „Fatální bratři“, „S tvojí dcerou ne“, „Ještě jednou, profesore“, „Celebrity s.r.o.“, „Jednotka intenzivní lásky“).

Je neméně plodným režisérem desítek dramatických i hudebně-dramatických děl v divadlech po celé ČR (komedie, muzikály, mj. A. Lippa „Adams Family“, J. Vostrý „Tři v tom“, K. Marek & A. Procházka „Kristián 2“, aj.). Je též autorem písňových textů a píše poesii. Dlouhodobě spolupracuje s televizními stanicemi i filmovými produkcemi a je také osobitým moderátorem (mj. Ceny Thalie).

Pro buštěhradské amatérské divadelníky je proto Antonín Procházka také jakýmsi archetypem. Tentokrát, nechť se však na jeho adresu nesnášejí nějaké pohrdavé vojenské narážky! Pro nás je AP vzorem nezávislého umělce, přinášejícího do hledišť hlavně zapomínanou dětinskou radost, prostor k zamyšlení, inteligentní humor i dnes tak často potlačované emoce. Podobné jsou i cíle našeho divadelního spolku, proto jej neskromně považujeme za kolegu z divadelnické branže. Jsme rádi, že jsme dostali laskavou možnost k nastudování jedné z jeho her. Zda jsme tuto důvěru nezklamali, to budete moci posoudit právě v hledišti, kam směřují energetické proudy, jak kolegy Procházky, tak všech členů Divadla KiX.

Děkujeme těmto osobám:

Děkujeme městu Buštěhrad za laskavou podporu finanční i morální.

Veronice a Petrovi Kuthanovým za poskytnutí té nejúžasnější domácí scény v prostorách restaurace U Bečvářů a dokonalou péči v průběhu celého našeho tvůrčího období.

Michalu Fialovi alias Finitovi za skvělou grafiku našich propagačních materiálů.

Monice Žitníkové za báječnou fotodokumentaci a další fotografickou spolupráci.

Honzovi Zelenkovi za perfektní tisk všeho možného.

Milanu Mudrovi za laskavé zapůjčení nejen světelné techniky.

Velký obdiv a dík všem našim nejmilejším rodinným příslušníkům za jejich nezměrné pochopení a svatou trpělivost, se kterými snášejí náročnou absenci svých maminek, tatínků a partnerů během intenzivních předpremiérových příprav.

Děkujeme Vám všem, kteří jste jakýmkoliv způsobem přispěli k úspěšné realizaci našeho dalšího divadelního kousku.

Foto: Monika Žitníková